Základní zvuky v drájyóru

V následující interaktivní tabulce, částečně inspirované tradičním tibetským uspořádáním souhlásek, ale adaptovanou pro systém fonetické transkripce Drájyór, jsou slabiky uspořádané do sloupců (1-6) a řádků (1-14) podle způsobu výslovnosti. Sloupce (v řádcích 1-4, první tři z 5., 8. a 9.) seskupují zvuky na základě kritérií jako jsou znělost(fonetika), tón (vysoký nebo nízký), přídech (chybějící, silný, nepatrný) a prenazalizace. 

(POZNÁMKA Prenazalizaci můžeme zaslechnout pouze v centrální tibetštině v případě mezi dvěma slabikami dvouslabičných slov, ve kterých první (slabika) končí samohláskou a druhá (slabika) začíná prenazalizací. Na příklad: མཁའ་འགྲོ་ wylie: mkha‘ ‚gro, drájyór: KÀDRÒ, zhruba vysloveno ´Khandro´). Ve východním Tibetu je evidentní také na začátku slov.

Šest sloupců obsahuje v tomto pořadí:

1 – neznělá, vysoký tón, bez přídechu

2 – neznělá, nízký tón, s mírným přídechem

3 – znělá, nízký tón, bez přídechu

4 – znělá, nízký tón, bez přídechu, prenazalizovaná (pozn.: intenzita prenazalizace se v různých tibetských dialektech výrazně liší)

5 – neznělá, vysoký tón, s přídechem

6 – neznělá, vysoký tón, s přídechem a prenazalizovaná

Prvních 5 řádků obsahuje v tomto pořadí:

1 – souhlásky vyslovené v hrdle (veláry, zadopatrová souhláska),

2 – s jazykem dotýkajícím se patra (alveo-palatály)

3 – se špičkou jazyka za zuby (dentály, zubné)

4 – uzavřením rtů (bilabiály, obouretné)

5 – alveoláry afrikáty

řádky 6 až 8 obsahují:

6 – velára + zvuk ya

7 – palatála + zvuk ya

8 – postalveolární retroflexní závěrka směrem ke kořenu zubů 😂 (obrácení jazyka dozadu)

Zbývající řádky obsahují rozličné zvuky, které je snažší reprodukovat spíše jejich náslechem, než popisem, pokud tomu tak není u výše popsaných.

Poznámka k řádku 16. První tři písmena řádku jsou:

A je samohláska ‚a‘ začínající uzavřením hrdla (‚a‘ běžné v západních jazycích)

HĂ je samohláska ‚a‘ začínající otevřeným hrdlem

HA je jednoduše přídech

Diakritická znaménka

Diakritickým znaménkům nebo jejich absenci je velmi důležité věnovat značnou pozornost: definují, jak je vyslovena souhláska před samohláskou, nad kterou jsou umístěna, ne samohlásku samotnou. Jinými slovy charakteristiku souhlásky v DRÁJYÓRU definuje diakritické znaménko nebo jeho absence na následující samohlásce.

Existují čtyři možnosti:

1. Bez diakritického znaménka naznačuje vysoký tón, neznělý, souhlásku bez přídechu; s výjimkou řádků 11-15, kde jsou souhlásky v nízkém tónu.
2. Caron nebo háček ( ˇ občas ˘ ) označuje souhlásku nízkého tónu, neznělou, s nepatrným přídechem. Souhlásky označené tímto znaménkem (ve sloupci 2) se stanou znělými následují-li ve dvou nebo víceslabičných slovech po první slabice (ad. níže).
3. Čárka ( ´ ) poukazuje u souhlásek na nízký tón, znělý, bez přídechu (třetí sloupec, řádky 1-9). V ostatních případech v nadpisech sloupců.
4. Těžký akcent ( ` ) přidává k souhlásce v předchozím sloupci pre-nazalizaci (řádky 1-9, v centrální tibetštině tichá).

V DRÁJYÓRU mnoho počátečních zvuků odpovídá několika různým zápisům v tibetském písmu. Tyto slabiky jsou vyslovovány úplně stejně, ale jejich význam je jiný a patří zcela odlišným slovům.

(kliknutím na přehrávače uslyšíte zvuk)