Úvod

Většina zvuků používaných v tibetském jazyce je podobná těm v ostatních jazycích. Přesto existuje množství prvků jako je tón, přídech, znělost a prenazalizace, které jednotlivé slabiky od sebe odlišují. Tyto prvky v některých evropských jazycích chybí nebo se od nich liší a pro nevycvičené ucho je to velmi často nepatrné a těžké zpozorovat.

Drájyór (སྒྲ་སྦྱོར་ sgra sbyor = སྒྲ་ zvuk སྦྱོར་ přizpůsobit) – fonetický systém transkripce, je navržený tak, aby umožnil studentům a praktikujícím identifikovat a správně reprodukovat tyto nepatrné zvukové rozdíly umožňující správnou výslovnost jazyka, aniž by jej museli znát do hloubky.

Pro jazyk, jako je tibetština, je nevyhnutelné to, že Drájyór je vysoce technický systém, a proto by měl být pečlivě studován s ohledem na detail, aby mohl být zvládnut. Tudíž umožňuje studentům pozoruhodnou přesnost ve výslovnosti a předává správné poznání tibetské fonetiky, bez ohledu na to, jaký je mateřský jazyk studentů. Je také velmi užitečné jej studovat souběžně s tibetským písmem jako podporou pro správnou výslovnost.

Historie

Systém Drájyór byl navržený Čhögjalem Namkhai Norbu na základě předešlé práce čínských lingvistů, kteří začali u systému hanyu pinyin 汉语拼音. Navzdory jeho mnohým kvalitám ale nebyl ustanoven jako standart a byl používán pouze během let, které Čhögjal Namkhai Norbu učil na univerzitě v Neapoli a je stále používán v rámci dzogčhenové komunity.

Hlavní znaky

Základní jednotkou tibetského jazyka je slabika. Ta je obecně tvořena úvodní souhláskou, v Drájyóru většinou jediným latinským písmenem, s pár zvuky představovanými dvěma písmeny (GY- a DR-), jednou samohláskou a ve většině případů závěrovou hláskou.